To, že je Lucka z babyboxu, řešila v různých obdobích víc a míň, říká adoptivní máma Eva
Skoro tříkilová Lucie se objevila v babyboxu v Ústí nad Orlicí v létě 2009. Byla zabalená v ručníku a měla u sebe ještě placentu. Novou rodinu našla velmi brzy. Adoptovala si ji Eva s manželem, kteří čekali na osvojení pět let. Jak zaznívá v seriálu Radiožurnálu Příběhy babyboxu II, Lucka je dnes 15letá středoškolačka s talentem na cizí jazyky.
Na červencové pondělí roku 2009 Eva nikdy nezapomene. Zazvonil jí telefon a jako čekatelka na adopci dostala informaci, že by mohla být mámou zdravé, čerstvě narozené holčičky.
„27. července 2009 nám zavolala sociální pracovnice, že se v Ústí nad Orlicí nalezla v babyboxu holčička. Začala jsem brečet. Hned jsme se na ni jeli podívat,“ začíná vyprávění Eva. Tehdy šlo o 22. dítě odložené do babyboxu.
Žádost o adopci Eva s manželem vyplňovali ještě před rokem 2005, tedy v době, kdy babyboxy neexistovaly. Postupně si tak zjišťovali informace.
„Bylo to za podmínek, že se může kdykoli ozvat biologická matka a miminko bychom museli vrátit biologickým rodičům. Dítě bylo naše na předběžné opatření. A to do doby, než proběhl soud, který řekl, že si dceru můžeme oficiálně adoptovat,“ vysvětluje 15let starou situaci Eva.
20 let s babyboxy: ‚Ovlivnily můj život i jinak, než si lidi myslí,‘ říká jejich zakladatel Ludvík Hess
Číst článek
Kouzelná, maličká holčička
Adoptivní máma vzpomíná, jak doma na novorozence museli všechno rychle nachystat. Čas trávila i v porodnici, kde mohla s Luckou zůstat. Ve fotoknize ukazuje první společné fotky právě už z nemocnice.
„Byla jsem hrozně šťastná. Miminko bylo kouzelné, v náručí jsem držela krásnou a maličkou holčičku. Měla 49 centimetrů a vážila 2 900 gramů. Bylo vyloučeno, že by rodiče brali nějaké drogy nebo pili alkohol,“ upřesňuje adoptivní máma Eva a usmívá se u snímků od fotografa.
Na jedné z nich leží novorozená Lucka v proutěném košíku symbolicky vyfocená jako v pohádce o Plaváčkovi. Ten připlul po řece a začala se o něj starat nová rodina. Právě přes pohádky se adoptivním dětem jejich životní start začíná vysvětlovat.
„Byla úplně v pořádku a neměla ani novorozeneckou žloutenku. Bylo to klidné dítě, spala, ráda jedla, přes den vyžadovala dost pozornost,“ směje se a dál listuje fotoknihou, kde jsou první Vánoce s dcerou, první dovolená nebo rybaření s tátou.
„Vtipné je, že okolí často reaguje, jak je Lucinka tatínkovi fyzicky podobná. Je taková ženská krev a mléko a ještě má jako taťka stejný tvar očí.“
ARGUMENTY ODPŮRCŮ BABYBOXŮ
- jsou vybídnutím k odložení dítěte
- ztráta odpovědnosti rodičů dítěte
- legalizace nezodpovědného jednání rodičů
- degradování dítěte na věc
- za dobu babyboxů se v ČR nemění policejní statistika usmrcených novorozenců
- dítě má právo znát své jméno, totožnost, státní příslušnost, biologické rodiče (argument Výboru OSN pro práva dítěte, který doporučuje řešení příčiny odkládání dětí, případně anonymní porody)
15letá Lucka studuje první ročník střední školy. Jdou jí hodně cizí jazyky a láká ji i život v zahraničí. „Z angličtiny má samé jedničky a opravdu je asi nejlepší ze třídy. Takže uvažuje o tom, že by šla někam do ciziny. Zmiňovala Anglii i třeba Itálii,“ tlumočí sny dcery maminka Eva.
„Lucinka je velice hodná, velice empatická a vnímavá. Nemá ráda změny, musí se dlouho na všechno připravovat, vše jí musím říkat tak, jak je. Jsme moc rádi, že ji máme,“ dojatě dál listuje fotoknihou Eva.
Naráží na fotky, kde je Lucka s domácími zvířaty. „Máme pejska a kočičku. Lucky první krůčky byly za psem. Zvířata má moc ráda a dobře s nimi vychází. Je empatická.“
Pohádka o hříbátku
Lucka se natáčení neúčastnila. Že je z babyboxu, ví, probírat to ale nechce. „Teď má ráda takový svůj klídek. Myslím si, že si Lucinka chrání svoje soukromí a nechce se s nikým obecně bavit. Je v období, kdy ji téma babyboxu ani moc nezajímá. Všechno jsme jí říkali už odmalinka. Probrali jsme to a myslím si, že teď to nechce otevírat znovu,“ vysvětluje máma Eva.
Příběhy babyboxu
Pokud chcete reagovat na rozhlasový seriál Radiožurnálu Příběhy babyboxu, můžete napsat autorce na e-mail: [email protected]. V případě, že se vás babyboxy týkají – máte adoptované dítě z babyboxu nebo jste přímo z babyboxu – můžete se ozvat Evě, mámě čtyřletého syna Vítka z babyboxu. Buduje komunitu rodin, které spojuje právě téma babyboxů. Cílem je sdílet zkušenosti, a hlavně ukázat dětem, že v tom nejsou samy. E-mail je [email protected]
Dlouhovláska Lucka se byla v minulosti na babybox i podívat a viděla se také se zakladatelem schránek Ludvíkem Hessem. Odmala slýchávala pohádku o zatoulaném hříbátku, které si našlo nové rodiče. Úměrně věku se tak všechno dovídala postupně.
„My jsme se o tom bavívali s Lucinkou dost často v době, když začala chodit do základní školy. Snažila jsem se jí vysvětlit, jak jí dala její máma šanci na život v jiné rodině. Říkala jsem jí, že jsem s ní mohla být díky babyboxu už v porodnici. Teď to téma neřešíme. Zkrátka byla období, kdy se ptala víc a kdy se ptala míň,“ vybavuje si maminka Eva, která reagovala i na konkrétní otázky na biologické rodiče.
„Dceři jsem decentně vysvětlila, že babybox bohužel neudává informace o biologických rodičích a že jsme její rodiče my a že je důležité, kdo se o ni stará. Popsala jsem, že ti, co odloží dítě do babyboxu, mají problém s příjmy, s bydlením a nemůžou se starat o miminko.“
Adoptované dítě se musí o tom, že je osvojené, dovědět i podle občanského zákoníku. A to nejpozději do zahájení školní docházky.
Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky.
- § 836, zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník
Eva Lucce doporučuje, ať si rozmyslí, komu o adopci nebo o babyboxu říká. Reakce nemusejí být vždycky pozitivní. „My jako rodina si ty informace necháváme pro sebe, nikde je nezveřejňujeme. Lucce jsem už dřív řekla, ať to klidně nejbližším kamarádkám poví, ale ať počítá s tím, že se to může otočit proti ní,“ popisuje maminka.
„Samozřejmě ví, že na adopci není nic špatného. Adoptované dítě žije stejný život jako každé dítě,“ uzavírá povídání Eva, která má jako adoptivní máma Lucku od července 2009. O sourozenci pro dceru neuvažuje. „Ano, Lucinka je jedináček a je za to ráda. Říká, že ona se nebude s nikým dělit o dědictví,“ směje se hlasitě Eva.
Seriál Radiožurnálu Příběhy babyboxu II
Pondělí 1. díl – 20 let s babyboxy: ‚Ovlivnily můj život i jinak, než si lidi myslí,‘ říká jejich zakladatel Ludvík Hess
Úterý 2. díl – ‚Naše Kája z babyboxu? Láska na první pohled, která trvá už 8 let,‘ říkají adoptivní rodiče
Středa 3. díl – ‚Ženu, která odložila Viki do babyboxu, jsme osobně viděli u soudu,‘ popisuje výjimečnou situaci adoptivní máma Hana
Čtvrtek 4. díl – ‚To, že je Lucka z babyboxu, řešila v různých obdobích víc a míň,‘ říká adoptivní máma Eva
Pátek 5. díl – ‚Naše dcera z babyboxu je velká bojovnice, po porodu měla jen 900 gramů‘
Sobota 6. díl – ‚Dceři z babyboxu vysvětlujeme, že má dvě maminky,‘ popisují adoptivní rodiče šestileté Venduly
Více se dočtete také v první řadě seriálu Příběhy babyboxu.
